Níže si můžete prohlédnout několik grafů, které zachycují vývoj urbanizace v různých částech světa, růst světových velkoměst, nerovnoměrný rozvoj měst ve vyspělých a rozvojových zemích a v neposlední řadě i základní projekci předpokládaného budoucího vývoje míry urbanizace ve světě.
Graf 1 - Vývoj urbanizace ve světě
Zdroj: http://www.un.org/esa/population/publications/WUP2005/2005wup.htm
Během dvacátého století došlo k rychlému nárůstu městského obyvatelstva a podle projekcí má nadále narůstat. Na grafu si můžeme povšimnout, že v roce 1950 žilo ve městech méně lidí (732 milionů) než na vesnici (okolo 2 miliard). Následkem rychlé urbanizace došlo k rapidnímu nárůstu městské populace a v roce 2010 se vyrovnala s vesnickou populací. Podle nejnovějších prognóz OSN se očekává, že v roce 2030 bude městská populace čítat 4,9 miliard, tedy 60 % světové populace.
Graf 2 - Podíl městského obyvatelstva napříč velikostními kategoriemi měst
Zdroj: http://www.un.org/esa/population/publications/WUP2005/2005WUP_FS8.pdf
Graf zobrazuje procento městské populace žijící v městských aglomeracích podle velikosti městského osídlení. V roce 1975 téměř většina populace (56,5 %) žila v malých a středně velkých městech pod 500 tisíc obyvatel. Trend se výrazně po desítek let neměnil a pouze mírně poklesl v roce 2015 na 50,6 %. V megaměstech nad 10 milionů obyvatel žilo v roce 1975 pouze 3,5 % populace a v následujících letech podíl stoupl až na 9,3 % v roce 2005. Zbytek populace se rozložil mezi města nad 500 tisíc až 10 miliónů obyvatel. Shrnutím lze říci, že ½ městské populace si vybírá k životu města s počtem obyvatel pod 500 tisíc obyvatel a nejméně megaměsta, kterých je na světě celkem 28.
Graf 3 - Populační vývoj vybraných světových velkoměst
Zdroj: http://www.un.org/esa/population/publications/WUP2005/2005WUP_FS7.pdf
Mezi nejlidnatější megaměsta s počtem obyvatel nad 10 miliónů patřilo v roce 2005 Tokio, Ciudad de México (Mexiko City), New York, São Paulo, Mumbai (Bombaj) a Dillí. Největší megaměsto na světě je Tokio s počtem obyvatel 36 milionů. V 2. polovině 20. století zaznamenalo velmi rapidní nárůst z přibližně 10 miliónů obyvatel v roce 1950 na 36 miliónů v roce 2005. Podle prognóz OSN se předpokládá, že v Tokiu dojde ke stabilizaci počtu obyvatel. Stejný vývoj byl zaznamenán i u New Yorku, kde sice nárůst počtu obyvatel nebyl tak rapidní, ale k dalšímu růstu v budoucnosti také nemá docházet. Na druhou stranu megaměsta jako Dillí a Bombaj podobně zaznamenaly od 50. let rychlý růst počtu obyvatel, ale k velkému nárůstu má neustále docházet i do budoucna. Můžeme si i povšimnout, že v Tokiu a New Yorku počet obyvatel od roku 1950 se zdvojnásobil, ale u Dillí a Bombaje došlo až k 11-násobení populace.
Graf 4 - Nárůst městské populace v rozvojových zemích
Zdroj: Cohen, B.(2004). Urban growth in developing countries: A review of current trends and a caution regarding existing forecasts. World development, 32(1), 34.
V první polovině 20. století docházelo k urbanizaci pouze jen u rozvinutých států s vysokými příjmy. Změna nastala v 50. letech 20. století, kdy urbanizace pokročila i do zemí se středním a nízkým příjmem a došlo k nárůstu počtu městského obyvatelstva. Rapidní vývoj nastal mezi lety 1975 a 2000, kdy podíl městského obyvatelstva ve státech se středním a nízkým příjmem vzrostl z 29,6 % na 41,8 % a do roku 2030 vzroste podle odhadů až na 56,9 %. Na druhou stranu státy s vysokými příjmy zaznamenávají pouze pomalý nárůst počtu městského obyvatelstva. V roce 1975 podíl městského obyvatelstva byl 79 % a do roku 2030 má pomalu vzrůst až na 86 %.
Graf 5 - Míra urbanizace v různých částech světa
Zdroj: Cohen, B.(2004). Urban growth in developing countries: A review of current trends and a caution regarding existing forecasts. World development, 32(1),39.
Graf 6 - Počet obyvatel a podíly měst a venkova ve světadílech
Zdroj: http://www.coolgeography.co.uk/GCSE/AQA/Changing%20Urban/Urbanisation/Urbanisation%20Graph.jpg (2005)
Grafy zobrazují odlišný vývoj urbanizace v různých regionech světa. První graf je z roku 2002 a zobrazuje procento městského obyvatelstva mezi lety 1950 až 2030. Druhý graf je o tři roky mladší a zobrazuje zastoupení městského a vesnického obyvatelstva na jednotlivých kontinentech. Podle grafů lze usoudit, že v Latinské Americe došlo k urbanizaci rychleji než v ostatních regionech. V roce 2000 podíl městské populace činil 75 % a do roku 2030 se předpokládá až 83 %. V Asii a v Africe je doposud větší podíl vesnického obyvatelstva, ale s probíhající rychlou urbanizací dojde podle prognóz k navýšení podílu městského obyvatelstva do roku 2030 – Afrika 53 %, Asie 54 %. V Evropě převažuje městské obyvatelstvo 73 %. Celkové procento městského obyvatelstva pro celý svět činilo v roce 2002 48 % a podle prognóz dosáhne 60 %.
Graf 7 - Vývoj urbanizace v Číně
Zdroj: http://www.rba.gov.au/speeches/2013/images/sp-ag-150213-graph3.gif
Poslední graf se zabývá vývojem urbanizace v Číně od 90. let a následnou projekcí do 2040. V nedávné době většina obyvatel Číny žila na vesnicích a jen malé procento (25 %) populace ve městech. Na přelomu tisíciletí došlo k významnému vzrůstu městské populace a v roce 2010 kolem 50 % čínské populace žilo ve městech. Do budoucna se předpokládá, že v roce 2040 podíl městské populace v Číně bude čítat až 70 %. Příčinou této zásadní změny je probíhající industrializace a zvýšení počtu obyvatel.
autor: Štěpánka Zvonková